pátek 30. prosince 2011
středa 28. prosince 2011
úterý 27. prosince 2011
pondělí 26. prosince 2011
pátek 23. prosince 2011
Hospoda "Kobka"
čtvrtek 22. prosince 2011
Alternativní řešení "pontonu" (přístup/promenáda)
varianta A - dock
varianta B - uzavřená promenáda
varianta C - jen lávka
Ilustrativní obrázek
hrubý zákres
sobota 10. prosince 2011
čtvrtek 8. prosince 2011
středa 7. prosince 2011
úterý 6. prosince 2011
neděle 27. listopadu 2011
sobota 26. listopadu 2011
Virtuální model hotov!
úterý 8. listopadu 2011
Existenciální povídka
Opuštěnou pražskou ulicí duněly zběsilým tempem ozvěny kroků. Pádící mladík se nerozhlížel. Snažil se nemyslet. Přes usilovnou snahu se na povrch prodíraly myšlenky na posledních pár hodin. Začal se rozpomínat.
V sedm hodin večer čekal na slečnu Nadine jako vždy v parku před jejím domem na Masném trhu. Hned jak ji zahlédl ve dveřích, poznal, že se něco změnilo. Stála tam ve svých modrých šatech. Bohyně Afrodita. Její zářivý úsměv, kterým ho tak často a ráda obšťastňovala, byl však nahrazen strojeným výrazem, který lze tak často pozorovat u měšťanských paniček na Novém městě. Jeho vřelý pozdrav byl opětován vlažně, odmítla i chlapcovo rámě. Chvíli šli mlčky vedle sebe, pak už to nemohl vydržet.
„Co je s Vámi? Vy už mne snad nemilujete?“
V očích Nadine se při této otázce zalekla slza. Rozpačitě ji zamáčkla kapesníčkem a pak odpověděla svou roztomile špatnou češtinou: „ach! Pršála bych si aby to bylo tak jetnoduše.“
„Tak co se stalo? Rve mi srdce vidět Vás takhle. Kdo Vám ublížil?“
„Ršekla sem o nas papá. Še se mame rchadi a še si mně chceš vzit za šenu“
„Ach Nadine! Jak jste mohla? Slíbila jste mi přece, že počkáte, dokud si nenajdu slušnou práci a bydlení!“
„Uš sem to nemochla fitršet! Fšechny ty tajnosty! Sem pošestná difka s tobré rchodiny.“
„Co řekl Váš otec?“
„Še se s tebou nesmim stykat, še si haderlump a tfuj otes je chudy opiles. Jesli on te se mnou ufidi, pošle na tebe policii.“
„Já přece nejsem žádnej hadrlump! Co s tím budeme dělat? Musíme za naši lásku bojovat!“
Když to říkal, dala se Nadine do usedavého pláče. „Nemusime. Mam pofinosty k sfe rchodine a musim udelat so papá ršiká. Musim si fsit němeskecho clapse s bochate rchodiny. Uš se s tebou nesetkam. Uš mi nepiš!“
Mladík se zastavil. Město kolem něj začínalo dostávat konkrétní obrysy, společně s jeho myšlenkami. Byl na Žitné ulici, kolem projel omnibus naložený nočními cestujícími pražany. Asi o 200 metrů dále z kopce vytušil řeku. Vydal se směrem ke svému pomalu tekoucímu cíly. V hlavě se mu pomalu ale jistě formovala představa klidu spojená s řekou. Věčného klidu.
„Jaký smysl má život ve světě, kde ten nejkrásnější cit padne za oběť nacionalismu a třídnímu boji?“
„Jaký smysl má život bez ní?“
Dorazil k mocnému řečišti Vltavy. Po jeho levé ruce se rozkládala spící Výtoň. Přímo před ním se tyčil majestátní Řetězový most. Při pohledu na vrcholek středního pilíře čnící přes 20 metrů nad hladinou řeky se jeho myšlenky daly do pohybu. Rozum potlačen citovým šokem někam na dno chlapcova vědomí nedostal šanci se k situaci vyjádřit a o 7 minut později už nešťastník stál na vrcholku pilíře. Udýchaný a vysílený z náročného ručkování po tlustém železném řetězu, ale beze strachu z toho co bude následovat.
„Ach Vltavo, Milenko má poslední! Přijmi mne do svého náručí a vrať mé duši klid!“
Skočil.
Řeka přijala nebohého mládence, přesně jak slíbila. Nebyl ještě mrtev, když pomalu klesal k bahnitému dnu koryta. Byl však očarován blízkou smrtí, jeho vědomí již částečně vystoupilo ze svého úkrytu a sledovalo situaci jakoby z povzdálí.
Vydechl poslední vzduch ze svých plic a nadechl se. Voda, jenž se mu dostala do plic, však s sebou přinesla zvrat. Byla tak hnusná a tak smrtící, tak skutečná. Mladík náhle opět zatoužil po životě. Chtěl zase dýchat vzduch. Musel se dostat na hladinu a musel to udělat rychle.
Jenže kde je hladina? Od skoku a nárazu na vodní hladinu zůstal naprosto dezorientovaný a voda byla temná a kalná. Takže nakonec přece jen zahyne? Už není cesty zpátky?
Najednou se události daly do pohybu tak rychle a automaticky, že se z nich staly jen nejasné záblesky. Světlo, hladina, vzduch, vlnobití, barevný dřevěný kruh, záchrana.
Když mladík přišel k sobě, uviděl muže cizokrajného vzezření. Tento muž krátkých černých vlasů a výrazných kotlet stejné barvy si ho prohlížel dobráckým pohledem.
„Co tě to napadlo, chlapče? Vždyť přece není vůbec vhodná doba na koupání.“
Tázaný se rozpačitě rozhlédl kolem sebe. Seděl na polstrované lavici, přes ramena měl přehozenou vlněnou deku. Nacházel se v podivné místnosti s malými obdélníkovými okny, celé obložené dřevěnými plaňkami. Na malém stolku opodál hořela petrolejka. Svět kolem něj se ještě stále houpal.
„Kde to jsem?“
„Na parníku Bohemia. Jediném českém parníku.“ Odpověděl pán a podal mu šálek horkého čaje, který pravděpodobně čekal na jeho procitnutí na stolku vedle petrolejky. Mladík vděčně přijal. Houpání se tím vysvětlilo víc než dobře. Chlapec byl zasažen úžasem. Už o tomto českém zázraku moderní techniky slyšel, ale nikdy ho neviděl na vlastní oči.
„Pověz mi, chlapče,“ pokračoval pán „proč jsi to chtěl udělat?“
„Ztratil jsem smysl žití.“
„Nějakou mladou ženu, nepochybně.“ pravil pán se vševědoucím úsměvem, ve kterém však bylo možno zachytit i špetku pohrdání poblázněným mládím.
Mladík rezignovaně přikývnul, krvácející rána byla znovu otevřena, ale okamžitě upozaděna podivuhodnými okolnostmi jeho záchrany.
„Víš co? Zkusím ti pomoci. Ukážu ti smysl mého života.“ Pravil pán a v očích mu zajiskřilo.
Pán prováděl užaslého mladého muže postupně všemi kajutami a salonky, poté ho vzal na palubu a ukázal mu příď s dřevěnou soškou českého lva, stožár s barevnými vlajkami, boční kolesa, sklápěcí komín, kormidlo i zadní vaz. Jako zasvěcený průvodce prokládal svou prohlídku různými technickými popisy a parametry, které chlapec hltal plnými doušky, párkrát se dokonce osmělil a na něco se zeptal. Pán se zdál být nadmíru potěšen zájmem zvědavého trosečníka a tak když se prohlídka zdála být u konce, pravil.
„Vidím, že jsem v tobě nespletl. Jsi chytrý a zvídavý chlapec. Vezmu tě proto někam, kam žádný jiný pasažér nesmí.“
Po uzoučkých a strmých schůdkách mezi kolesy sestoupily do strojovny, kde byli uvítáni topičem a strojníkem.
„Dobrej večír, kapitáne! To je tan náš černej pasažér?“
Mladík uctivě pozdravil, jeho pozornost však byla okamžitě upoutána přenádhernou scenérií. Na ose trubek svedených z obrovského železného kotle kývaly se proti sobě dva válce o poloměru a výšce chlapcovi ruky. Písty, které z nich na střídačku vyskakovaly, roztáčely klikovou hřídel v úrovni paluby. Celý orchestr byl doplněn množstvím ventilů, páček, ozubených kol a dalších zařízení, kterým se říká vývěva, kondenzátor a tak podobně, jak se divák dozvěděl od pana kapitána.
Prohlídka byla u konce a chlapec byl plný dojmů. Přece jen má smysl život na tomto světě, když člověk umí stvořit něco tak krásného a užitečného. Osamělý mladík najednou zatoužil být toho součástí, dávat věci do pohybu a vytvářet nový krásnější svět. Tok jeho myšlenek byl přerušen prostou otázkou:
„A jak se vlastně jmenujete, mladý pane?“
Mladý pán odhodil deku ze svých ramen, hrdě napřímil svou postavu a pravil:
„Jmenuji se Jarda a budu vynálezcem!“
sobota 15. října 2011
Rhino vs Max?
Prosim o radu každého, kdo má zkušenosti s modelováním v 3dsm a v Rhinu. V čem lépe vypracuju 3d model parníku Bohemia? Vemte v úvahu, že Rhino sem v životě neviděl a studentská verze stojí 6k, zatimco 3dsm mam nainstalovane a minimalně v tom umim renderovat (taky to mam prihlaseny jako predmet). Nicméně Petr Hájek doporučuje Rhino! takže?
středa 28. září 2011
Voroplavba na Vltavě
Už od raného středověku vznikaly podél řek plavecké osady a plavecké hospody. Již kolem roku 1000 končily vory svou cestu v pražském Podskalí (Výtoni), nad Prahou u ústí Botiče. Z roku 1130 je první doložitelná zmínka o vybírání cla z plaveného dříví. První doložená zpráva o voroplavbě na Vltavě je privilegium Jana Lucemburského z roku 1316, které zpřesňovalo pravidla obchodu se dřevem. Karel IV. v polovině 14. století voroplavbu všemožně podporoval, nařízením z roku 1347 snížil a srovnal plavecká cla, nakázal stavbu mnoha jezů a stanovil minimální šířku propustí. Od poloviny 14. století, když i Praha byla usplavněna, pokračovaly vory dále do Německa. Voroplavba je zmíněna i ve smlouvě, jíž císař v roce 1584 prodal Rudolf II. části panství městu Kašperské Hory. V roce 1590 pak vydal Petr Vok první plavební řád pro voroplavbu.
Již počátkem novověku, v 16. století, docházelo ke sporům o právo na obchodování s dřevem. Karel IV. uděloval privilegia plavcům, šlechtici a rytíři se však na zemských sněmech dožadovali práva svobodné plavby. První zápis o svobodu plavby je znám z roku 1567. Koncem 18. století byla všeobecně zavedena svobodná voroplavba. Josef Schwarzenberg, stavitel dvou velkých plavebních kanálů, obdržel v roce 1801 privilegium na plavení dřeva do Prahy, které v roce 1861 i po prodloužení vypršelo a nebylo obnoveno. Místní plavba po Otavě pokračovala dál, zejména v období velké kůrovcové kalamity v 70. letech 19. století.
Na Vltavě se plavilo nejvýše od Chlumu u Volar. Vory do Prahy připlouvaly nejen z Vltavy, ale i z Berounky, Lužnice, Sázavy, Malše a Otavy. Otava byla v celé délce 113 km splavná od roku 1892. Vory se plavily vory od Čeňkovy pily nadRejštejnem. Na pily v Drážďansku se po Vltavě plavilo ještě ve 30. letech 20. století, cílem žichovických otavských plavců, nazývaných hamburáci, býval i Hamburk.
Protože horní toky řek jsou splavné jen za jarních povodní, byly pro voroplavbu stavěny i umělé plavební kanály. Schwarzenberský kanál v jihočeské části Šumavy byl postaven v letech 1789–1791, třináctikilometrový Vchynicko-tetovský plavební kanál obcházející Vydru v letech 1799–1801. V roce 1850 správa velkostatku Žichovice (pod hradem Rabí) přestavěla na umělý kanál staré rameno řeky.
Plavba trvala dny i týdny, například z Čeňkovy pily až na Vltavu v Praze trvala asi čtyři dny. Zpět chodili plavci pěšky, popřípadě na jízdních kolech, která si s sebou přivezli na vorech. Parta mohla během sezóny od zámrazu do zámrazu udělat až 50 rázů, tedy celých cyklů.
Největší rozmach voroplavby nastal po celé 19. století. Velkou konkurencí pro vory se od poloviny 19. století, tedy již v době největšího rozmachu voroplavby, postupně stávala železnice. Jako topivo bylo dřevo vytlačováno lacinějším uhlím. Rozsáhlá regulace vodních toků a výstavba přehrad, zejména Vltavské kaskády, éru voroplavby v Česku ukončila definitivně. Poslední vor proplouval rozestavěnou Orlickou přehradou 12. září 1960. Poslední plavba na Otavě se uskutečnila roku 1958.
Režisér Václav Wasermann natočil v roce 1952 komediální dokument Plavecký mariáš s Jaroslavem Marvanem v hlavní roli. Film je poplatný době vzniku, ale je unikátním dokumentem Vltavy před stavbou přehrad. V letech 1966 a 1971 vyzkoušeli voroplavbu plavci Sypalové i další pomocníci z Vyššího Brodu a okolí. Z akce vznikly dva televizní filmy. Plavci došli k závěru, že navázat na starou plaveckou slávu není možné. V roce 2000 uspořádala podobnou akci s názvem VOR 2000 Společnost Praha – Evropské město kultury roku 2000, o.p.s. – 2. července 2000 připlul na Výtoň v pražském Podskalí vorový pramen věrně zhotovený podle technologie z přelomu 19. a 20. století.
(převzato z wikipedie)
Parník BOHEMIA
Parník Bohemia byl postaven roku 1841 dle plánů, které vytvořil Josef John Ruston. Zadavatelem stavby parníku byl John Andews. Se stavbou bylo započato roku 1840 v loděnici v Karlíně. První spuštění na vodu bylo uskutečněno 1. května 1841 v 15.30 hod. Zkušební plavba probíhala 18. a 19.5.1841 mezi libeňským jezem a Rohanským ostrovem. To, že byla spuštěna na vodu první česká loď na parní pohon, přilákalo mnoho lidí i novinářů. Jen pro zajímavost, palubní lístek na zkušební plavbu stál pro jednoho pasažéra 40 krejcarů.
Dne 23.5.1841 se parník vydal na svou první plavbu z Prahy do Drážďan s mezipřístáním v Obříství. Cesta z Obříství do Drážďan trvala 11 a 3/4 hodiny, cesta zpět 17 hodin. V dalších letech byl parník používán pro pravidelné plavby po Labi. Roku 1851 byl prodán Saské paroplavební společnosti v Drážďanech, kde sloužil až do roku 1856, kdy byl vyřazen ze služby.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)